MASARYKŮV CHOROBINEC V UNHOŠTI

…  z historie Domova Unhošť

Okresní chorobinec v Unhošti, pojmenovaný dne 7. Března 1930 usnesením okresního zastupitelstva v Kladně na Masarykův chorobinec, byl veřejný dobročinný ústav, který poskytoval přijatým nevyléčitelně nemocným osobám úplné zaopatření, které představovalo poskytnutí ubytování, stravy, ošacení a obutí, potřebného ošetření, lékařské pomoci předepsaných léků a po smrti zajištění jednoduchého pohřbu.

Dne 12. Června 1928 se kladenské postátněné samosprávě podařilo zajistit stavební povolení pro výstavbu okresního chorobince v Unhošti na základě projektu Josefa Náprstka. Dne 1. Července 1928 se začaly hloubit základy na dvou pozemcích nedaleko unhošťského hřbitova.

Zemský úřad v Praze vydal v roce 1927 všeobecné stavební podmínky pro veřejné chorobince. Důraz byl kladen především na výběr klidného, tichého místa, pokud možno chráněného před nepříznivým větrným spadem, např. kouře či továrních výparů. Budova měla být obklopena zahradou nebo sadem pro procházky nemocných.  Zásadní věcí byl požadavek na bezporuchové odvádění splašků a zásobování kvalitní pitnou vodou. Pro jednoho klienta se počítalo s 80-100m2 z celkové plochy pozemku.  Zemský úřad připouštěl nejvýše dvoupatrový objekt, v němž okna pokojů chovanců neměla směřovat na sever. V jedné ložnici neměly být více jak čtyři osoby, v nezbytných případech max. 6 osob. Každý chorobinec musel disponovat jednolůžkovými pokoji pro klienty s infekčními nemocemi. Další nezbytností byla místnost pro uložení mrtvol, která byla přístupná zvenčí, avšak nenápadně umístěná někde stranou.

Budovy okresního chorobince I. Typu v Unhošti byla situována při okresní silnici do Podkozí. Kapacita budovy byla určena pro 30 nemocných, dobová terminologie používala termínu „chovanci“. Stavba byla jednopatrová o celkové výměře 372 m2 a tvořil ji suterén, přízemí a první patro. Všechny tři etáže byly propojeny žulovým trojramenným schodištěm. V podzemních prostorách

byla mandlovna se sušárnou a sociální zázemí. Prostory byly vybaveny výtahem pro dopravu hotových jídel. Přízemní část sestávala z pokojů pro 15 klientů. Plánovány byly 2 místnosti se dvěma lůžky, 2 ložnice pro tři osoby a 1 místnost pro 5 osob. Ve vestibulu se nacházela kancelář a ordinace pro ambulantního lékaře. V zadním traktu se nacházel byt domovníka, přípravna, koupelny, toalety a umývárny pro nemocné. V prvním patře byly identické pokoje pro shodný počet přijatých nemocných a obdobné sociální zařízení, navíc zde byla kuřárna, denní místnost a dva pokoje pro služební personál.

Komplikace s finančním zajištěním dostavby okresního chorobince způsobila prodloužení kolaudačního řízení až do roku 1933. Přes drobné stavební úpravy byl vydán Okresním úřadem v Kladně dne 7. Ledna 1933 souhlas k trvalému užívání a obývání budovy čp. 500 v Unhošti. Náklady na hrubou stavbu se měly vyšplhat na cca 1,5 milionu Kč.

Zajímavá byla situace s dodávkou pitné vody pro ústav. Na pozemku se nacházely dvě studny.  Jedna měla hloubku 25 m, druhá byla hluboká 8 m. Laboratorní průzkum prokázal splnění všech doporučených norem. V kronice chorobince se uvádí, že byla vybudována ještě třetí studna, ale ani poté nebylo zásobování pitnou a užitkovou vodou dostačující. Městský úřad v Unhošti proto zavedl v kritických letních měsících rozvoz vody svými příslušníky – majiteli potahů. Dovezená voda se vylila do studny a odtud byla elektrickým čerpadlem přivedena do budovy chorobince.

Oficiálně byl Masarykův chorobinec otevřen dne 2. Ledna 1933. Definitivní tečku za složitou a dlouhotrvající cestou, na jejímž konci bylo útočiště pro třicet starých nemocných lidí z našeho regionu, udělal Okresní soud v Unhošti, který 19. Října 1934 provedl zápis do knihovní vložky č. 825 pozemkové knihy katastrální obce Unhošť. Bývalý Masarykův chorobinec v Unhošti čp. 500 slouží po několika stavebních úpravách do dnešních dnů jako domov seniorů.

Nerealizovaný návrh Domu sociální péče a osvěty z konce 20. let 20. Století

Pohled ze strany severní - Pohled ze strany jižní

Prameny:

Slánský obzor ročenka spol. Patria, vlastivědného muzea ve Slaném a SOkA

Melicharovo vlastivědné muzeum v Unhošti - kronika Masarykova chorobince